Vytváří nezvykle velké cibule. Jejich slupky mají fialovou barvu, která je u zákazníků velmi žádaná. Cibule obsahují obvykle 6 velkých stroužků. Výjimečně jich může narůst až 8. Naopak v letech se suchým jarem se v cibuli vyvine jen 4 nebo 5 stroužků, zato ale větších. Mají ostrou ušlechtilou chuť.

Pěstování

Jedná se o ozimý česnek, sází se na přelomu podzimu a zimy. Janko vytváří mohutné rostliny, proto se řadí k odrůdám, které je vhodné sázet dál od sebe – vejde se přibližně 22 rostlin na metr čtvereční. Protože tvoří 6 stroužků, pro osázení čtverečního metru potřebujete 4–5 cibulí sadby.

Janko se řadí mezi polopozdní až pozdní odrůdy česneku. Sklízí se ve druhé polovině července, v některé roky až v první polovině srpna. Konkrétní termín záleží na počasí v průběhu vegetace i na konkrétním stanovišti. Stejně jako je tomu u ostatních plodin.

Původ a název

Česnek v našich podmínkách nevytváří semena, nové odrůdy proto nevznikají jako u ostatních plodin křížením stávajících, nýbrž vyhledáváním a ustalováním nahodilých změn – mikromutací. Předchůdcem Janka je krajová odrůda. Tak označujeme bezejmenné odrůdy, které na území dnešní České republiky po stovky let pěstovali naši předkové. Díky tomu jsou perfektně adaptované středoevropským podmínkám. Nemusíme se proto bát jejich vymrznutí jako u zahraničních odrůd pocházejících z jižních oblastí případně ze států ležících blízko moře – jejich zimy mají mírnější průběh než ty naše.

Práce na šlechtění této nové odrůdy trvala přes deset let. Podílel se na něm stávající majitel firmy se svým otcem, Ing. Janem Kozákem, po kterém novinka nese jméno.

Ušlechtilá chuť

U obou nových odrůd uvádíme, že mají ušlechtilou chuť. Tím je myšleno, že neobsahují pachuť.

První ozdravený ruský paličák s ušlechtilou chutí. Vytváří mohutné rostliny odolnější vůči suchu. Rekordně velké nafialovělé cibule obsahují stejně jako u odrůdy Janko průměrně 6 stroužků. S tím, že i zde jich výjimečně rostlina tvoří 4–8.

Pěstování

Tuto ozimou odrůdu vysazujeme na přelomu podzimu a zimy. Protože má opravdu velké rostliny se širokými listy, aby si vzájemně nestínily, je jim potřeba poskytnout dostatek prostoru – vejde se přibližně 19 rostlin na metr čtvereční. (To je největší spon, tedy rozestup, ze všech našich odrůd.) Na metr čtvereční tak potřebujeme 3,5–4 cibule. Díky své mohutnosti (květní stvol může dorůstat až do výšky 180 cm) jsou rostliny této odrůdy méně náchylné na výkyvy počasí (především sucho) a půdní choroby.

Spolu s ostatními polopozdními odrůdami se Rusinka sklízí kolem 20. července. Její cibule mají výborné třídění – jen málo z nich se vyřazuje kvůli malé velikosti.

Ruský paličák

Názvem „ruský paličák“, „rusák“ či „ruská odrůda“ se označuje velká skupina většinou bezejmenných odrůd, které se na území dnešní České republiky dovážely ze zemí tehdejšího Sovětského svazu – nikoliv pouze z dnešní Ruské federace, ale i Ukrajiny a Kazachstánu. (Z území dnešního Kazachstánu a Uzbekistánu česnek pochází, ruské paličáky tak lze považovat za starší verzi dnešních odrůd.) Tyto česneky mají kromě podobného vzhledu několik typických vlastností. Někteří pěstitelé na nich oceňují zejména to, že vytvářejí cibule s malým množstvím větších stroužků.

Odrůda Rusinka je unikátní mezi ruskými paličáky v tom, že ostatní odrůdy tohoto typu mají několik zásadních nevýhod: na rozdíl od našich odrůd obsahují nepříjemnou pachuť a jsou významným zdrojem virů pro ostatní odrůdy. A to zejména česneků ozdravených, u kterých v důsledku pěstování v blízkosti ruských paličáků nenávratně dochází k výraznému snižování výnosu.

Původní majitel naší firmy, Ing. Jan Kozák, s ruskými paličáky pracoval desítky let ve snaze docílit odstranění obou těchto negativních vlastností. To se podařilo u odrůdy, kterou jsme pojmenovali „Rusinka“, aby bylo na první pohled patrné, že se vybočuje z portfolia našich ostatních odrůd, u kterých při šlechtění vycházíme z českých krajových odrůd. Její název se stejně jako u většiny našich odrůd píše bez diakritiky.

Důležité upozornění: Následující kapitola je určena pouze nadšencům do pěstování česneku!

Přirozené ozdravování semeny

V průběhu života dochází u organismům k napadání chorobami, mimo jiné i k zavirování. Aby jakýkoliv druh měl vůbec šanci dlouhodobě přežít, disponuje několika mechanismy, kterými usiluje o to, aby jeho další generace byla zdravá. Při vytváření semen tak u jedinců dochází k „restartu“, díky kterému i nemocné rostliny mohou mít zdravá semena. U česneku k přirozenému ozdravování nedochází, nevytváří totiž v našich podnebních podmínkách semena. Rozmnožuje se výhradně nepohlavně (vegetativně) – stroužky a pacibulkami. Noví jedinci jsou klony jediné rodičovské rostliny a přebírají většinu jejích chorob.

Laboratorní ozdravování česneku

U několika virů u česneku byl zdokumentován výrazný negativní vliv na výnos. Laboratorním ozdravením lze u odrůdy dosáhnout výrazně větší úrody. Ozdravení se provádí různými způsoby. Mezi ně patří i neekologické a k životnímu prostředí nešetrné ozdravování chemoterapií pomocí antivirotik. To však není cesta, která by nám byla sympatická. Další možností je ozdravování pomocí pěstování česneku ze zdravého meristímu v podmínkách in vitro (v nesterilních podmínkách by takováto malá část rostliny nebyla schopna růst a vytvořit novou rostlinu, proto se pěstuje na sterilním agarovém mediu ve zkumavce). My používáme druhou zmíněnou metodu, která je šetrnější, ale nesrovnatelně pracnější. Jde o velmi nákladný postup– zatímco ostatní plodiny stačí nechat vykvést a uzrát na nich semena a tím jich získat jich najednou, u laboratorního ozdravení in vitro systémem získáte pouze těch pár jedinců, které projdou testy na nepřítomnost nežádoucích virů. Stejně jako při pěstování z pacibulek získáte plnohodnotnou cibuli až po třech letech pěstování, z ozdravených buněk vzniká plnohodnotná cibule až po čtyřech sezónách. Poté se rozmnožují v izolátech.

Virová mozaika

Při množení ozdravené sadby dochází k postupné reinfekci z okolí. Tím, že odebráním některých virů byla rozhozena jejich původní rovnováha, na kterou rostlina byla po miliony let zvyklá, objevuje se na ní virová mozaika. Ta sama o sobě neznamená, že je v rostlině navíc nějaký virus, který je potřeba nějak likvidovat, že by sadba byla špatná. Jde o projev virové nerovnováhy. Při dalším pěstování dochází k další reinfekci, mozaika slábne – spolu s potenciálním vyšším výnosem, kvůli kterému se ozdravování provádělo. Může to působit paradoxně, ale strakatý česnek je většinou v lepší kondici než ten brčálově zelený.

Opětovnou infekci výrazně urychluje blízkost neozdravených česneků. Hlavním zdrojem jsou právě „ruské paličáky“, na kterých se mozaika neobjevuje, protože nejsou ozdravené. Odrůda Rusinka je zatím jediný ruský paličák, který byl ozdravený.